Minislovníček pojmů - aneb jak lépe rozumět svému lékaři

Jdi na písmeno: A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z


Akutní: Náhlý počátek příznaků/nemoci.

 

Alkylační látka: Chemoterapeutická látka (cytostatikum), jako je např. melfalan nebo cyklofosfamid. Alkylace je způsob jakým tyto látky změní DNA nádorových (myelomových) buněk a zastaví tak jejich dělení.

Alogenní: viz. transplantace

Amyloidóza: Stav, při kterém se myelomové lehké řetězce (Bence Jonesova bílkovina) ukládají ve tkáních a orgánech těla. Tento stav se objevuje běžněji u lambda než u kappa Bence Jonesovy bílkoviny. U nemocných s amyloidózou se tato bílkovina váže na některé tkáně a orgány jako je srdce, nervy a ledviny ještě dříve než jsou vylučovány ledvinami z těla ven.

Analgetika: Léky, které zmírňují bolest. Aspirin a Paralen mají mírné analgetické účinky.

Analog: Chemická sloučenina, která je svou strukturou a účinky podobná jiné, ale nepatrně se liší svým složením.

Anémie (chudokrevnost): Snížený počet červených krvinek, většinou je hladina hemoglobinu (červeného krevního barviva) nižší než 100 g/l, kdy 130-140 g/l je norma. Myelom blokuje tvorbu červených krvinek v kostní dřeni. Může tak způsobovat pocity nedostatečného dechu, slabost a únavu, jako projevy anémie.

Anestezie: Ztráta citlivosti (vnímání) určité části těla nebo vědomí. Lokální (místní) anestezie způsobuje ztrátu cítění určité části těla. Celkovou anestezií je navozen umělý spánek.

Angiogeneze: Vznik, novotvorba cév, která obvykle doprovází růst nádorové tkáně (včetně myelomu).

Antibiotika: Léky užívané k léčbě infekcí.

Antiemetika: Léky předcházející nebo tlumící nevolnost a zvracení (např. se podávají preventivně před chemoterapií).

Antigen: Jakákoli cizí látka (bakterie, viry, toxiny), jejíž přítomnost v těle způsobí, že imunitní systém těla tvoří proti ní protilátky.

Antimykotika: Léky užívané k léčbě houbových (plísňových, kvasinkových) infekcí (mykóz).

Antineoplastická (protinádorová) látka: Látky, které zabraňují, ničí nebo blokují růst a rozšiřování nádorových buněk.

Apoptóza: Normální buněčný proces vedoucí k zániku buňky, který je geneticky naprogramován.

Aspirace: Postup, při kterém je odsávána tekutina nebo tkáň anebo obojí z určité oblasti nebo orgánu těla.

Aspirace kostní dřeně: Odběr vzorku tekutiny a buněk kostní dřeně pomocí speciální jehly k mikroskopickému vyšetření.

Asymptomatický myelom: Myelom bez projevů onemocnění. Také se nazývá indolentní či doutnající  myelom.

Axiální (osová) kostra: Lebka, páteř a pánev.

Nahoru Nahoru

B buňky: Bílé krvinky vyvíjející se z plazmatických buněk v kostní dřeni, jsou zdrojem protilátek. Jsou také známé jako B lymfocyty.

Basofil: Druh bílých krvinek. Basofily patří do skupiny granulocytů (obsahují zrnka).

Bence Jonesova  (BJ) bílkovina: Myelomová bílkovina objevující se v moči. Množství BJ bílkoviny se udává v gramech za 24 hodin. Běžně může být v moči přítomno malé množství bílkoviny (< 0,15 g/24 h), ale jedná se hlavně o albumin. Přítomnost BJ bílkoviny je patologické.

Benigní: Nerakovinné, nenarušuje okolní tkáň nebo se nerozšiřuje do dalších částí těla. MGUS je benigní onemocnění.

Beta 2 mikroglobulin (b2M): Malé množství bílkoviny nacházející se v krvi. Vysoké hladiny se objevují u nemocných s aktivním myelomem. Nemocní s myelomem v počátku onemocnění nebo s neaktivní nemocí mívají nízké nebo normální hladiny. V průměru u 10% nemocných s myelomem b2M v krvi není zvýšený. U těchto nemocných se nemůže aktivita nemoci sledovat podle tohoto parametru. V době relapsu se může hladina b2M zvýšit ještě dříve než hladina bílkoviny. Proto je asi v 90% b2M velmi užitečným faktorem k určení aktivity nemoci.

Bílé krvinky (leukocyty, WBC): Obecné označení pro různé buňky, které jsou v těle schopny bojovat s choroboplodnými zárodky, infekcemi či alergiemi. Tyto buňky se vyvíjejí v kostní dřeni a uzlinách a jsou krví přenášeny do celého těla. Bílé krvinky dělíme na: neutrofily, lymfocyty, monocyty, bazofily a eosinofily.

Biopsie kostní dřeně: Odběr vzorku tkáně z kosti pomocí speciální jehly. V odebraných vzorcích je kontrolováno, zda nejsou přítomny nádorové buňky. V případě že jsou tyto buňky nalezeny, patolog posoudí, jak moc je kostní dřeň zasažena. Biopsie kostní dřeně se obvykle provádí zároveň s aspirací.

Biopsie: Odběr malého množství tkáně k mikroskopickému hodnocení, umožňuje stanovit přesnou diagnózu a rozsah onemocnění.

Bisfosfonáty: Druh léků, které se vážou na povrch kosti, kde se vstřebávají a chrání tak kost před odbouráváním.

Buněčná diferenciace: Proces, při kterém mladé, nezralé (nespecifické) buňky získávají zvláštní vlastnosti a dosahují zralé (specifické) formy a funkce.

Buněčná proliferace: Nárůst buněčné masy důsledkem růstu a dělení buněk.

Buňka: Základní stavební jednotka živého organizmu. 

Nahoru Nahoru

CT (computerová tomografie): Vyšetřovací metoda, která využívá počítačem řízený rentgen k vytvoření trojrozměrného obrazu orgánů a struktury těla, k odhalení malých tkáňových poškození.

Cysta: Nahromadění tekutiny nebo polotuhých látek uvnitř váčku (ohraničená dutinka).

Cytokin: Látka produkovaná buňkami imunitního systému, které stimulují růst a aktivitu určitých typů buněk.

Červené krvinky (erytrocyty, RBC): Krevní buňky obsahující hemoglobin (červené krevní barvivo) a přenášející kyslík do celého těla a oxid uhličitý z těla ven. Tvorba červených krvinek je podporována hormonem produkovaným ledvinami - erytropoetinem. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny mají nedostatek tohoto hormonu a mohou být anemičtí (chudokrevní). Erytropoetin může být podáván uměle vyrobený. Další možností, jak doplnit červené krvinky je podání transfúze, zvláště v případě naléhavé potřeby. Uměle vyrobený erytropoetin je často podáván profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií nebo jako podpůrná léčba po podané chemoterapii (k léčbě již vzniklé anémie).

Nahoru Nahoru

Dárce kostní dřeně: Osoba, která daruje zdravou kostní dřeň nemocnému, který prodělal vysokodávkovanou protinádorovou léčbu. Nemocnému se zdravá kostní dřeň předává v procesu zvaném transplantace kostní dřeně.

Denzitometrie: Metoda na měření kostní hustoty (denzity).

Dexametazon: Kortikoid (hormonální látka), která se podává společně s chemoterapií, může i samostatně.

Diagnostika: Proces, při kterém se rozpozná nemoc podle různých projevů a příznaků.

Dialýza: V případě, že ledviny nejsou schopny filtrovat krev, je tento proces nahrazen dialyzačním přístrojem.

DNA: Deoxyribonukleová kyselina - dědičná látka, velká molekula, která přenáší genetické informace potřebné pro buňky k jejich zdvojování a tvorbě bílkovin.

Doba do progrese nebo relapsu onemocnění: Doba, po kterou nemá nemocný žádné známky nemoci (i laboratorně). Zlepšující se přežití u nemocných s myelomem může být přímo přisuzováno podávané léčbě. U nemocných s myelomem tento termín označuje období, kdy je nemocný v kompletní remisi oproti těm, u koho se objevila progrese nebo relaps onemocnění.

Nahoru Nahoru

Edém: Otok, abnormální nahromadění tekutiny v určité části těla.

Elektroforéza: Laboratorní test, při kterém jsou molekuly séra separovány (tříděny) podle jejich velikosti a elektrického náboje. U nemocných s myelomem elektroforéza umožňuje změřit množství paraproteinu v krvi. Elektroforéza se používá jak při stanovení diagnózy, tak i při monitorování (kontrole) nemoci.

Enzym: Látka, která ovlivňuje biochemické děje v organizmu.

Erytrocyty (RBC): Červené krvinky, které přenášejí kyslík po celém těle a odvádějí oxid uhličitý z buněk. 

Erytropoetin: Hormon produkovaný ledvinami. Nemocní s myelomem, kteří mají poškozené ledviny mají nedostatek tohoto hormonu a mohou tak být anemičtí (mít nedostatek červených krvinek) a může proto být účinné aplikovat synteticky vyráběný erytropoetin. Krevní transfúze je další možností, zvláště v případě okamžité potřeby. Uměle vyrobený erytropoetin je možné použít profylakticky (ochranný účinek) před chemoterapií a jako podpůrnou léčbu po chemoterapii.

Nahoru Nahoru

Freelite (čti frýlajt) test: Vysoce citlivý krevní test, který umožňuje změřit volné kappa a lambda lehké řetězce, potřebné ke stanovení diagnózy nebo sledování nemoci, zejména u myelomu s Bence Jonesovou bílkovinou, nesekrečního myelomu a amyloidózy.

Nahoru Nahoru

Gen: Specifický úsek DNA nebo RNA. Je to základní jednotka dědičné informace uložená na chromozomech ve všech buňkách těla. V případě, že určitý gen chybí nebo je poškozený, zvyšuje se riziko vzniku nádoru a jiných onemocnění.

Genová terapie: Léčba, která může měnit geny, které mohou stimulovat imunitní systém. Ve studiích s genetickou terapií nádorových onemocnění se zkoušejí zlepšit přirozené schopnosti organizmu bojovat s nemocí a ovlivnit nádorové buňky, aby byly citlivější k jinému druhu léčby. Léčba je založena na nahrazení poškozených nebo chybějících genů jejich zdravými kopiemi.

Genetický: Zděděný, týká se přenášení informací z rodičů na děti pomocí DNA v genech.

Granulocyty: Druh bílých krvinek, které mají schopnost ničit bakterie. Řadí se k nim neutrofily, eosinofily a basofily.

Nahoru Nahoru

Hematogenní: Vznikající z krve nebo šířený krevním řečištěm.

Hematokrit (Hct): Procento červených krvinek v krvi. Nízký hematokrit značí chudokrevnost.

Hematolog: Lékař, který se specializuje na nemoci krve a kostní dřeně.  

Herpes simplex: Velice rozšířený virus, způsobuje bolestivá místa nejčastěji kolem úst, všeobecně nazývaná opary.

Herpes zoster: Virus, který napadá určité nervy a způsobuje puchýře, otoky a bolesti, tento stav se nazývá pásový opar.

HLA test: Krevní zkouška používaná k určení vhodnosti (shody) krve nebo kostní dřeně dárce s příjemcem transfúze nebo dřeně při transplantaci.

Hormony: Chemické látky produkované různými žlázami v těle, které ovlivňují aktivitu určitých buněk nebo orgánů.

Hyperkalcémie: Vyšší hladina kalcia v krvi. Tento stav může způsobit různé příznaky, zahrnující ztrátu chuti k jídlu, nevolnost, žízeň, únavu, svalovou slabost, neklid a zmatenost. Vyskytuje se často u nemocných s myelomem a je způsobena vyplavováním kalcia do krve z poškozených kostí. Často je spojená se sníženou funkcí ledvin, protože kalcium může být toxické (jedovaté) pro ledviny. Z tohoto důvodu je hyperkalcémie obvykle léčena nitrožilním podáním tekutin v kombinaci s léky, které brání narušování kostí (bisfosfonáty) a společně s léčbou pro myelom.

Nahoru Nahoru

Chemoterapie: Léčba nádorového onemocnění.

Chromozom: Řetězec tvořený DNA a bílkovinou v jádru buňky. Chromozom je nositelem genů a funkcí potřebných pro přenos genetických informací. Lidská buňka běžně obsahuje 46 chromozomů.

Chronický: Přetrvávající dlouhý časový interval; dlouhodobý.

Nahoru Nahoru

IgG, IgA: Dva nejčastější typy myelomu. Písmeno G a A označuje typ bílkoviny produkované myelomovými buňkami. Bílkovina produkovaná myelomovými buňkami - imunoglobulin - se skládá ze dvou těžkých řetězců (např. typu G) a je kombinována se dvěma lehkými řetězci, kappa nebo lambda. Proto dva nejčastější podtypy myelomu mají dva shodné těžké řetězce (např. IgG kappa a IgG lambda). Kappa a lambda lehké řetězce mohou být tvořeny samostatně a výsledkem je myelom kappa nebo lambda lehkých řetězců (Bence Jones). Termín těžký a lehký označuje velikost nebo molekulární váhu bílkoviny (těžké řetězce jsou větší než lehké). Protože lehké řetězce jsou menší, je větší pravděpodobnost jejich průniku do moči, kde jsou označovány jako Bence Jonesova bílkovina.

IgD, IgE: Dva typy myelomu, které se objevují méně často.

Implantabilní podkožní port: Katétr (cévka) spojená s terčíkem o velikosti asi 1cm, který je chirurgicky implantován (umístěn) těsně pod kůži v oblasti hrudníku nebo břicha. Katétr je zaveden do velké žíly nebo tepny. Tekutiny, léky nebo krevní přípravky mohou přes něj být snadno aplikovány a krev může být odebírána pomocí jehly zapíchnuté do terče.

Imunitní systém: Skupina orgánů a buněk, které produkují protilátky chránící organizmus před cizími látkami jako jsou bakterie, viry, toxiny a nádorové buňky.

Imunodeficit: Snížená schopnost organizmu bojovat proti infekčnímu nebo nádorovému onemocnění.

Imunofixace: Imunologický test moče nebo krve, který se používá k určení typu bílkoviny. U nemocných s myelomem tento test umožňuje lékařům určit typ M-proteinu (bílkovina tvořená myelomovými buňkami), např. IgG, IgA, kappa nebo lambda. Je to nejcitlivější běžně používaná technika k určení typu těžkých a lehkých řetězců M-proteinu.

Imunoglobulin (Ig): Bílkovina produkovaná plazmatickými buňkami, je nezbytnou součástí imunitního systému. Imunoglobuliny napadají cizorodé látky (antigeny) a napomáhají je zničit. Imunoglobuliny rozdělujeme na typy: IgA, IgG, IgM, IgD a IgE.

Imunomodulační léky (IMiD): Léky ovlivňující imunitní reakci proti nádorovým buňkám (např. u myelomu).

Imunosuprese: Oslabení imunitního systému, které způsobuje nižší schopnost bojovat s infekčním nebo nádorovým onemocněním. Imunosuprese může být vyvolaná záměrně, jako např. při transplantaci kostní dřeně, kdy zamezuje odmítnutí dárcovské tkáně (kostní dřeně) nebo neplánovaná, jako např. reakce organizmu na podávanou protinádorovou léčbu.

Imunoterapie: Léčba stimulující či naopak potlačující přirozenou obranu organizmu, např. proti nádorovému onemocnění. Někdy se také nazývá biologická léčba.

Incidence: Počet nově diagnostikovaných onemocnění za 1 rok.      

Indukční léčba: Počáteční léčba s cílem dosáhnout remise (potlačení) onemocnění u nově diagnostikovaných nemocných.

Informovaný souhlas: Nezbytný souhrn informací, které dává lékař nemocnému o navrhovaném způsobu léčby, aby se nemocný mohl rozhodnout zda podstoupí či nepodstoupí navrhovaný postup. Lékař by měl vysvětlit všechny procedury, objasnit rizika a výhody, i jiné možnosti léčby.

Infuze: Podání tekutin nebo léčivých roztoků nitrožilně.

Infuzní pumpa:  Zařízení, které umožňuje nitrožilně podávat přesné množství tekutin nebo léčivého roztoku za přesně stanovenou dobu.

Inhibitor: Látka schopná tlumit určitý děj.

Inhibitor proteazomu: Jakýkoliv lék (látka) brzdící normální funkci proteazomu (komplex buněčných enzymů).

Inhibitory (blokátory) angiogeneze: Sloučeniny, které se snaží přerušit zásobování nádoru krví..

Injekce: Vpravení kapalných látek nebo léčiv do těla pomocí stříkačky a jehly (nitrožilně-i.v., nitrosvalově-i.m., podkožně-s.c., nitrokožně-i.d.)

Interferon: Hormon (cytokin) přirozeně produkovaný lidským organizmem v případě infekce nebo nemoci podporující funkci imunitního systému v boji s nemocí. Interferon může být uměle vyráběn a užíván jako forma imunoterapie, především v udržovací fázi onemocnění k potlačení růstu myelomových buněk a tím může napomáhat oddálení relapsu (znovuobjevení) onemocnění.

Interleukin: Chemická látka, která se přirozeně nachází v lidském organizmu nebo se používá v biologické léčbě. Interleukiny podporují růst a aktivitu určitých typů bílých krvinek. Interleukin-2 (IL-2) upravuje biologickou odpověď organizmu, která podporuje růst určitých buněk imunitního systému, který pomáhá v boji s nádorovým onemocněním. Interleukin 6 (IL-6) je cytokin silně stimulující aktivitu osteoklastů a plazmatických buněk.

Nahoru Nahoru

Kalcitonin: Hormon, produkovaný štítnou žlázou, který brání kostní resorpci (odbourávání).

Kalcitriol: Aktivovaná forma vitaminu D podávaná osobám, které potřebují zvláštní dávky vitaminu D. Ten zvyšuje vstřebávání vápníku ve střevě.

Karcinogen: Látky, které vyvolávají nebo podporují růst nádorových buněk.

Katetr: Cévka, která se zavádí do žilního systému, aby umožnila nitrožilní podání léků nebo výživy. Centrální venózní katétr je speciální hadička, která je menším chirurgickým zákrokem zavedena do velké žíly blízko srdce, nejčastěji v oblasti hrudníku (v. subclavia) nebo třísla (v. femoralis). Katétr umožňuje podávání léků, tekutin nebo krevních derivátů a také odběr krevních vzorků.

Klinický: Zahrnuje přímé sledování (účast) nemocného.

Klinická studie (klinické hodnocení): Výzkumná studie zkoušející novou léčbu, která zahrnuje podávání léku nemocným. Každá studie je zaměřena na hledání nového způsobu předcházení, odhalení, diagnostikování nebo léčby nádorových onemocnění a snaží se zodpovědět různé vědecké otázky s touto problematikou spojené.

Kmenové (krvetvorné) buňky: Nezralé (nevyvinuté) buňky, ze kterých se vyvíjí všechny krevní buňky - červené a bílé krvinky, krevní destičky. Kmenové buňky se běžně nacházejí v kostní dřeni a mohou být "sbírány" pro transplantaci z kostní dřeně, ale i z periferní krve.

Krevní buňky: Drobné částice produkované kostní dření, skládají se z červených a bílých krvinek a krevních destiček.

Krevní destičky (trombocyty, PLT): Jedna ze tří hlavních krevních složek (mimo červených a bílých krvinek). Trombocyty ucpávají poškozenou žilní stěnu a podporují srážení krve, hrají tak hlavní roli v obraně proti krvácení. 

Krevní obraz: Laboratorní vyšetření určující počet červených a bílých krvinek a krevních destiček ve vzorku krve.

Konsolidační léčba: Fáze léčby, která se podává pro zlepšení dosažené léčebné odpovědi při vstupní (iniciální) léčbě. Většinou zahrnuje buď vyšší dávkování nebo léky, které ještě nebyly u nemocného použity.

Kostní dřeň: Měkká, houbovitá tkáň uvnitř kostí, která vytváří červené a bílé krvinky a krevní destičky.

Kostní přestavba: Propojení mezi osteoklasty (buňky, které vstřebávají nebo ničí kosti) a osteoblasty (buňky, které tvoří nový základ kosti) sloužící k udržení vyrovnaného stavu mezi tvorbou a odbouráváním kosti.

Kreatinin: Chemická sloučenina normálně vylučovaná ledvinami. V případě, že jsou ledviny poškozeny, hladina kreatininu se v krvi zvyšuje. Měřením hladiny kreatininu se tedy kontroluje funkce ledvin.

Kyfoplastika: Aplikace tekutého cementu do poškozených částí kosti. Tato procedura může ulevit od akutní bolesti a zlepšit strukturu zhrouceného obratle.

Nahoru Nahoru

LD (LDH): Laktát dehydrogenáza - enzym, který může být nápomocen při sledování aktivity myelomu.

Léková rezistence: Schopnost buněk odolávat účinkům určitých léků.

Leukocyty (WBC): Bílé krvinky pomáhající lidskému organizmu bojovat především s infekčními nemocemi.

Leukopenie: Nízký počet bílých krvinek.

Léze: Oblast (ložisko) abnormálně změněné tkáně.

Lytické léze (osteolytická ložiska): Poškozená část kosti, která se na RTG zobrazuje jako tmavý bod, chybí-li  větší část zdravé kostní tkáně. Tato ložiska vypadají jako díry v kostech a zeslabují pevnost kosti.

Nahoru Nahoru

Magnetická rezonance: Vyšetření, které využívá magnetické pole a poskytuje dvou nebo třírozměrné zobrazení orgánů nebo struktury uvnitř těla. Ukazuje vysoce kvalitní obraz měkkých tkání, zvláště v oblasti páteře, ale je méně přesné v případě kostních lézí (lytických ložisek).

Maligní: Zhoubný, schopný napadat okolní tkáně a rozšiřovat se do ostatních částí těla.

Maximální tolerovaná dávka: Nejvyšší dávka léku, kterou může většina lidí snést.

Melanom: Zhoubný nádor z pigmentových buněk. Bývá většinou na kůži, ale může být i na sliznicích či v oku.

Metastáza: Dceřiné ložisko. Šíří se z jedné části těla na jinou. Když nádor metastazuje a vytváří nové ložisko, buňky v metastáze jsou stejné jako buňky prvotního nádoru.

MGUS (Monoclonal Gammopathy of Undetermined Significance): Monoklonální gamapatie, nezhoubná forma, při které je přítomen paraprotein (patologická bílkovina), ale není přítomno závažné orgánové postižení a nevyžaduje léčbu. (Může časem přejít do myelomu - je nutné ji pravidelně kontrolovat.)

Močovina (urea) v séru: Její hladina je měřena v krvi. Tímto laboratorním testem se zjišťuje, jak dobře fungují ledviny, neboť močovina je z krve odstraňována právě ledvinami. Nemoci, jako je myelom, který ohrožuje funkci ledvin,  často vedou ke zvýšené hladině močoviny v krvi.

Modifikátory biologické odpovědi: Látky, které aktivují odpověď organizmu na infekční a nádorové onemocnění. Tělo běžně produkuje malé množství těchto látek. Vědci jsou schopni vyrobit některé z nich v laboratoři ve velkém množství a používat je v léčbě nádorových onemocnění.

Molekula: Nejmenší částice látky, která může existovat samostatně a zachovává si všechny chemické vlastnosti a je složená z jednoho nebo více atomů.

Monocyty: Druh bílých krvinek.

Monoklonální protilátky: Jsou buď vytvořené imunitním systémem organizmu nebo jsou uměle vyrobené. Ty se spojí se specifickou buňkou (např. nádorovou) a využívají se k diagnostickým nebo léčebným účelům. Mohou být užity samostatně nebo jako přenašeči léků, toxinů nebo radioaktivních látek do nádorových buněk.

Monoklonální: Myelom vzniká z mclassích plazmatických buněk pocházejících z jednoho klonu. Produkovaná myelomová bílkovina je také monoklonální. Výhodou monoklonální bílkoviny je, že je snadno rozpoznatelná při vyšetření zvané elektorforéza.

Multi léková rezistence: Odolnost vůči standardní léčbě, typicky spojená s rezistencí na adriamycin a vincristin (protinádorové léky). Rezistence je způsobená nashromážděním p-glykoproteinu na vnějších membránách myelomových buněk. Důsledkem toho je, že lék je z myelomové buňky vyloučen, a tedy nedochází k jeho hromadění v buňce. Proto není tato buňka lékem usmrcena.

Myelodysplastický syndrom: Stav, při kterém kostní dřeň nefunguje správně a nevytváří dostatek normálních krvinek. Toto onemocnění může přejít do akutní leukémie.

Myeloidní: Týkající se kostní dřeně, zvláště myelocytů (druh bílých krvinek). Někdy je užívaný pojem myelogenní.

Myelosuprese: Snížená tvorba červených krvinek, krevních destiček a některých typů bílých krvinek v kostní dřeni.

Nahoru Nahoru

Nábor nemocných: Proces zařazování nemocných do klinické výzkumné studie.

Neoplasma: Novotvar; tumor; nádor, může být benigní (nezhoubný) nebo mclassí (zhoubný).

Neoplazie: Abnormální růst buněk, novotvorba tkáně.

Neutrofily: Druh bílých krvinek, které jsou nezbytné v boji s bakteriální infekcí.

Neutropenie: Nízká hladina neutrofilů (druh bílých krvinek). Protinádorová chemoterapie může způsobovat neutropenii. Na rozdíl od lymfocytů, které jsou důležitější při protivirové obraně a které nejsou na protinádorovou léčbu tak citlivé. Neutropenii můžeme předcházet nebo ji zmírnit podáním tzv. růstových faktorů (G-CSF), např. přípravek Neupogen.

Nahoru Nahoru

Onkogen: Část buňky, která řídí její růst a jejíž porucha může zvýšit nebo dovolit nekontrolovaný růst nádorových buněk. Poškození může být způsobeno vystavením karcinogenním podmínkám nebo dědičně. Je to gen, který je schopen zapříčinit změnu buňky zdravé v nádorovou.

Onkolog: Lékař, který se specializuje na léčbu nádorových onemocnění.

Osteoblast: AktivFní kostní buňka tvořící osteoid, který je mineralizován kalciem a formuje novou kostní hmotu.

Osteoid: Nemineralizovaná kostní hmota. Po mineralizace kalciem tvoří novou tvrdou kostní hmotu.

Osteokalcin: Bílkovina tvořená a vylučovaná osteoblasty v době tvorby osteoidu, je tedy ukazatelem kostní novotvorby Jeho nízká hladina může svědčit o aktivním myelomu. Vyšší než normální hladina může svědčit o stabilnější nemoci (myelomu).

Osteoklast: Buňka kostní dřeně nacházející se ve spojení mezi kostní dření a kostí a její funkcí je resorpce (odbourávání) kostní hmoty. U zdravého jedince je činnost osteoklastů v rovnováze s činností osteoblastů, které tvoří novou kost. U myelomu je aktivita osteoblastů blokována. Kombinace zvýšené kostní resorpce a snížené tvorby nových kostí má za následek vznik osteolytických ložisek.

Osteoporóza: Časté onemocnění charakterizované úbytkem kostní hmoty (hustoty), většinou spojované s vyšším věkem. Difúzní postižení kostí myelomem se na RTG snímku a při měření kostní denzity může jevit jako osteoporóza.

Nahoru Nahoru

Paliativní léčba: Léčba zaměřená na zvýšení kvality života odstraněním bolesti a ostatních nepříjemných příznaků nemoci, ale neklade si za cíl nemoc vyléčit.

Paraprotein (M protein): Protilátky nebo část protilátek nacházející se v nezvykle velkém množství v krvi nebo moči u nemocných s myelomem či MGUS. Obsahuje kappa a lambda lehké řetězce. Je také nazýván monoklonální nebo myelomová bílkovina.

Patologická fraktura: Zlomenina kosti, která je způsobena nádorem nebo osteoporózou. Často se objevuje u kostí oslabených myelomem, které nevydrží běžnou zátěž.

Patologie: Nauka o nemocích, studuje jejich příčiny pomocí vyšetřování tkání a tělních tekutin pod mikroskopem. Lékař, který se specializuje na tento obor se nazývá patolog.

Peritoneální port: Katétr (cévka) spojená s terčíkem o velikosti 1 cm, který je chirurgicky implantován (umístěn) do břicha. Katétr se používá k aplikaci chemoterapie, či jiné léčby do peritoneální (břišní) dutiny.

PET (pozitronová emisní tomografie): Vyšetření umožňující získat podrobné informace o metabolizmu jednotlivých orgánů, průtoku krve a pod. Výsledek ukazuje rozdíl mezi zdravě a abnormálně fungující tkání.

Placebo: Neúčinná látka používaná v klinických studiích ke srovnání s experimentální (nově zkoušenou) léčbou.

Plazma: Nažloutlá tekutina, která je, spolu s krvinkami v ní obsaženými, základem krve.

Plazmaferéza: Léčebný postup, při kterém se z krve odstraňují určité bílkoviny. Plazmaferéza může být použita k odstranění nadbytku paraproteinu z krve u nemocných s myelomem.

Plazmatické buňky (plazmocyty): Speciální bílé krvinky produkující protilátky (imunoglobuliny) potřebné k boji s infekcí. U myelomu mclassí plazmatické buňky vytvářejí velké množství nefunkčních protilátek. Nefunkční (abnormální) protilátky nazýváme monoklonální protein (bílkovina). Plazmatické buňky také vytvářejí další látky, které mohou způsobovat poškození orgánů a tkání (např. anemii, poškození ledvin a nervů).

Plazmocytom: Soubor plazmatických buněk vyskytující se spíše jako ložisko nádoru než rozptýleně v kostní dřeni, měkkých tkáních nebo kostech.

Podpůrná péče (léčba): Léčba podávaná k předcházení, ovlivnění nebo odstraňování komplikací a nežádoucích účinků léků a ke zlepšení kvality života nemocných.

Prekanceróza: Předrakovinový stav. Tělesná změna nebo onemocnění, z nichž se může vyvinout rakovina.

Prognóza: Předpověď průběhu a zakončení nemoci, šance na vyléčení, předpokládaná délka života.

Progresivní onemocnění: Zhoršující se onemocnění, doložené provedenými vyšetřeními.

Proteazom: Skupina (komplex) enzymů, které ničí poškozené nepotřebné a neporušené bílkoviny, které jsou příčinou defektní struktury buněk. Tento zvrat nebo "obměna" bílkovin je významná pro udržování rovnováhy uvnitř buněk a pomáhá usměrňovat důležité funkce, včetně buněčného růstu.

Protilátka: Bílkovina tvořená určitým typem bílých krvinek (B-lymfocyty) bojujících s antigeny jako jsou bakterie, viry, toxiny nebo nádory. Každá protilátka se může vázat jen na určitý antigen. Účelem této vazby je antigen zničit. Protilátky mohou účinkovat různými způsoby, které závisí na druhu antigenu. Některé protilátky oslabují antigeny přímo, jiné činí antigeny více náchylné ke zničení bílými krvinkami.

Protokol: Podrobný plán léčby zahrnující dávkování a rozpis všech podávaných léků.

Nahoru Nahoru

Radiolog: Lékař, který se specializuje na tvorbu a popis zobrazených oblastí těla. Zobrazování je prováděno pomocí rentgenových paprsků, zvukových vln, magnetického pole nebo jiného typu energie.

Radioterapie (ozařování, aktinoterapie): Léčba pomocí rentgenového nebo ionizujícího záření (gama, beta), které má schopnost poškozovat nebo přímo ničit nádorové buňky. Ozařování může probíhat z dálky (vnější) nebo místně, kdy se zářiče vkládají do tělesných dutin (přímo k nádoru).

Rakovina: Označuje onemocnění, při kterém se nádorové buňky dělí bez jakékoli kontroly. Nádorové buňky poškozují okolní tkáně a rozšiřují se krevním a lymfatickým systémem do dalších částí těla.

Reakce štěpu proti hostiteli (GVHD): Reakce dárcovské kostní dřeně proti vlastní tkáni nemocného.

Refrakterní: Onemocnění, které nereaguje na podávanou (standardní) léčbu.

Regrese: Ústup onemocnění, zmenšení nádoru.

Rekurence: Návrat, opětovné objevení se nemoci po období remise.

Remise nebo léčebná odpověď: Úplné nebo částečné vymizení laboratorních známek a klinických příznaků nemoci.

RTG: Pronikavé elektromagnetické záření využívané v malých dávkách k diagnostickým účelům.

Nahoru Nahoru

Scintigrafie kostí: Technika umožňující vytvořit obraz kostí na obrazovce počítače k určení oblasti zranění, nemoci nebo hojení. Malé množství radioaktivní látky je podáno do žíly a pohybuje se cévním řečištěm. Shromažďuje se v kostech, zvláště v poškozených částech kostí a je detekováno prohlížečem.

Snímkování skeletu: Rentgenové vyšetření lebky, páteře, žeber, pánve a dlouhých kostí odhalující osteolytická ložiska, osteoporózu či jiné změny kostí.

Stabilní onemocnění: Stav kdy aktivita onemocnění po léčbě poklesne, ale méně než o 50% (u nemocných s myelomem hodnoceno podle hodnoty paraproteinu). Tento stav vyjadřuje nezhoršující se stabilizované onemocnění.

Stadium: Stupeň rozšíření nádoru v těle.

Staging: Soubor vyšetření ke zjištění rozsahu onemocnění (nádoru) v těle.

Steroid: Typ hormonu. Steroidy jsou často podávány nemocným společně s jedním nebo více protinádorovými léky a zdá se, že účinně potlačují působení onemocnění  na lidský organizmus.

Systémová léčba: Léčba používající látky, které se krevní cestou dostávají do celého organizmu a mohou tak působit na nádorové buňky kdekoli v těle.

Nahoru Nahoru

TNF (Tumor necrosis factor): Biologická látka, která může zlepšit přirozenou odpověď organizmu na nemoc.

Toxiny: Jedovaté látky produkované určitými živočichy, rostlinami nebo baktériemi nebo uměle vytvořené chemické látky.

Transfúze: Podání plné krve nebo jiných krevních přípravků.

Transplantace: Kmenové buňky nebo kostní dřeň jsou použity k obnově krvetvorby po vysokodávkované protinádorové chemoterapii a/nebo radioterapii (ozařování). Transplantace není léčba, ale metoda, pomocí níž je možné uskutečnit podání vysokodávkované léčby.

Trombocytopenie: Nízký počet krevních destiček v krvi. Jejich výrazný nedostatek vede ke spontánnímu (samovolnému) krvácení z dásní, sliznic a do kůže.

Tumor: Nádor, popřípadě jakékoli zvětšení či zduření určité tkáně nebo části těla, způsobené nadměrným dělením buněk. Mohu být mclassí (zhoubné) nebo benigní (nezhoubné), např. zánětlivého původu, viz. Také neoplazma.

Tumorový (nádorový) marker: Látka, kterou je možné u některých nádorů prokázat v krvi, moči nebo tkáních ve vyšším množství než u zdravých jedinců. Jsou produktem nádorových (ale i normálních) buněk nebo vznikají jako reakce jiných buněk na nádor.

Nahoru Nahoru

Účinnost: Schopnost vyvolat účinek, v oblasti výzkumu nádorových onemocnění tento termín označuje, zda je léčba účinná (efektivní).

Udržovací léčba: Léky podávané k  prodloužení remise (bezpříznakové období) nebo k oddálení relapsu (znovuobjevení nemoci).

Nahoru Nahoru

Vakcína: Preparát, očkovací látka (oslabený, event. mrtvý choroboplodný zárodek nebo žijící virulentní (nakažlivý), ale oslabený organizmus). Po podání člověku vyvolává tvorbu protilátek a další změny v imunitním systému, které pak chrání před infekcí nebo i nádorovým onemocněním. 

Vedlejší účinky: Potíže, které se objeví během užívání léků. Běžné nežádoucí účinky protinádorové léčby jsou: únava, nevolnost, zvracení, snížený počet krvinek, padání vlasů a mukozitida (zánět sliznice) v ústech.

Virus: Drobná částice živé hmoty, která je schopna infikovat buňky a změnit jejich funkci. Virové onemocnění vyvolává určité příznaky. Onemocnění a příznaky způsobené viry závisí na druhu viru a typu buněk (tkáně), které jsou virem napadeny (infikovány).